EVP – je zkratka z angličtiny  Electronic Voice Phenomena , nebo také česky Fenomén elektronického hlasu.

Může být i pod názvem ITC: značí „Instrumental TransCommunication“, což je novější termín, pod kterým se skrývají všechny formy těchto neočekávaných hlasů, fotografií, ale i videa záznamů, které jsou zahrnuty do této technologie, včetně již zmíněné EVP. Komunikace je tedy možná skrz elektronické přístroje, jako jsou videa, televize, kamery, foťáky, počítače (ale i jiným způsobem...).

Přirovnal bych to k šumům  zachycených na nahrávkách, které připomínají hlas údajně patřící duchům (Entit). Někdy se projevuje jako šepot nebo mírné hlasité mluvení, někdy i jako elektronický hlas na vyšší či nižší frekvenci, které ale lidské ucho málo kdy zachytí. EVP je způsob komunikace mrtvých pomocí kterého usilují o kontakt s naším světem. Týká se hlasů zachycených na různých nahrávacích médiích, které nepatří žádné rozhlasové stanici, ani staré nahrávce. Bývají často útržkovité, nesmyslné, ale někdy ten smysl dávají a to je na tom to šokující a zajímavé. Pokud nahrajete EVP, je potřeba udělat analýza, které je nutná. Musíte mít nad nahrávkou 100%tní kontrolu. Nad číme nemáte kontrolu, je ozvěna, kterou k vám zanese vítr. Záleží však, kde nahráváte. Dřív se radilo to, že v pozadí má být jako podmaz monotoní šum, třeba TV nebo tekoucí vody, ale já ze zkušenosti vím, že to není potřeba. Avšak EVP je velice těžké zachytit. " Duchové " se ozávají na svůj vlastní popud, nikoliv na náš. Oni pokud nechcou tak neodpoví. Není dobré to pokušet, protože, kdo jednou nahlédne do jejich světa, tak není cesty zpět. Pokud ta cesta je, tak je velmi obtížná.
Nahrávání EVP v ČR se rozmnožilo, žřejmě i kvuli nám, ale silně to nedoporučujeme. Je to velice nebezpečné.

Majlou :)

Historie

Mezi prvními kdo se pokusil zaznamenat hlasy mrtvých byl roku 1941 fotograf Attila von Szalay. Pořádal několik sezení na objednávku, které zaznamenával přístrojem skládajícím se z mikrofonu a nahrávajícího zařízení. Szalay ohlásil objevení mnoha zvuků, které nebyly slyšet během rozhovoru. Některé byly natočeny za nepřítomnosti osob a věřil že tyto zvuky patří duchům. Von Szalay spolupracoval s Raymondem Baylessem a jejich společná práce byla zveřejněna v roce 1959 časopisem The American Society. Bayless později vydal knihu Phone Calls From the Dead. V roce 1959 švédský malíř Friedrich Jüngerson, který si s oblibou nahrával na pásku ptačí zpěv a uprostřed skladby zaslechl hlasy svého zesnulého otce a manželky volající jeho jméno. Jürgenson pokračoval v nahrávání a později se mu podařilo také nahrát zprávu od své matky. Jeden z nejznámějších psychologů proslavených v oblasti EVP byl Konstantin Raudive z Lotyšska, který vyučoval spolu z Jürgensonem na švédské univerzitě v Uppsale. Raudive zhotovil přes 100 000 nahrávek, které popsal jako spojení s lidmi bez těla. Po přezkoumání v laboratoři bylo potvrzeno že některé z těchto nahrávek obsahují identifikovatelná a zřetelná slova. Při pokusu potvrdit obsah této sbírky si Raudive pozval posluchače, kterým tyto nahrávky interpretoval. Věřil že srozumitelnost nahraných hlasů naznačuje že nemohli být vytvořeny obyčejnými prostředky. Výzkum Konstantina Raudiva byl formálně zveřejněn v jeho první knize „Breakthrough – An Amazing experiment in Electronic Communication with the death“ vydané v roce 1968. Roku 1980 William O’neil zkonstruoval elektronické zvukové zařízení nazvané „The Spiricom“. O’neil prohlašoval, že zařízení sestrojil následně po duševním spojení s Georgem Muellerem, vědcem který zemřel před šesti lety. Na tiskové konferenci 6. dubna 1982 ve Washingtonu O’neil uvedl že byl schopen udržet vzájemnou konverzaci s duchy pomocí Spiricomu a poskytl tím výzkumníkům spoustu poznatků. Nicméně, nikdo kromě O’neila přístroj nedokázal obsluhovat.

V roce 1982 Sarah Estep založila v Marylandu nevýdělečně činnou organizaci The American Association of Electronic Voice Phenomena (AA-EVP) za účelem rostoucího zájmu o EVP a začala vyučovat standardní metody nahrávání. Estep zkoumala od roku 1976 stovky nahrávek se zprávami od zesnulých přátel, příbuzných a dalších lidí, včetně Konstantina Raudiveho, Beethovena, lidí z 18. století z Filadelfie, Pensylvánie a mimozemskými bytostmi o kterých tvrdila že jsou z jiné planety nebo dimenze.

V roce 1990 na jedné ruské univerzitě pracovalo pět psychologů na projektu s názvem Kontakty s druhým světem. Pod vedením prof. Suslova se 37 dobrovolníků, kteří trpěli nevyléčitelnou nemocí, naučilo speciálně vyvinutému počítačovému jazyku. Po své smrti se měli ozvat z onoho světa. Každý z nich obdržel osobní šifru, kterou se měl identifikovat. Od srpna 1990 se na obrazovkách nahrávacích počítačů skutečně objevily první vzkazy! Mrtvý muž se identifikoval svou šifrou, která byla známa pouze Suslovovi. Podle ní bylo jasné že se jedná o muže, který zemřel ve třiceti devíti letech na rakovinu. Sděloval, že smrt je podivný zážitek, který vede ke stavu, v němž není bolest, strach, smutek ani jiný podobný pocit. Že je teď naplněný světlem, teplem a všeobjímající láskou.

V roce 1997 zkoumal Imants Barušs z Oddělení Univerzity Psychologie z Ontaria experimenty Konstantina Raudiveho. Rádio bylo naladěno na prázdnou frekvenci přes 81 sezení a bylo vytvořeno celkem 60 hodin a 11 minut nahrávek. Během nahrávání osoba buď mlčky seděla a nebo se pokoušela o slovní kontakt s potencionálním zdrojem. Barušs uvedl, že udělal záznam několika událostí, které zněly jako hlasy, ale byly příliš slabé, náhodné a nedali se definitivně určit jako EVP. Jeho závěr zněl: „Žádný z důkazů nacházejících se na magnetofonových páskách nebyl neobvyklý a přesvědčivě nepoukazoval na komunikaci s duchy. Z těchto důkazů předpokládáme že EVP není objektivní a při studii selhalo“. Jeho nálezy byly zveřejněny v časopise Scientific Exploration v roce 2001. Barušsův názor vyvrátil o čtyři roky později v časopise The society for Psychical Research Alexandra MacRae. Který použil při pokusu sedm lidí z jejichž pomocí dospěl k názoru že nahrávky byly paranormálního původu.

Přenosné digitální nahrávače zvuku jsou aktuální technologií pro současné EVP vyšetřovatele. Tato zařízení jsou velmi náchylná na vysokofrekvenční rušení (RF), někteří nadšenci zkoušejí zaznamenávat EVP v RF a zvukově neprostupných místnostech, ale většinou bez výsledku, protože při nahrávání EVP musí být v okolí šum. Z tohoto důvodu se používají dva záznamníky, které se liší zvukovou kvalitou a spíše se spoléhá na přístroj menší kvality. Nadšenci EVP charakterizují slovo EVP jako schopnost učení se nového jazyka.

Zdroj: Wikipedie.